První část tohoto článku se věnuje problémům, na které
v současnosti naráží učitelé průřezového tématu Multikulturní
výchova při jeho zavádění do praxe. Druhé část poskytuje návod, jak
tyto obtíže překonat a podpořit moderní pojetí multikulturní
výchovy.
Multikulturní výchova je jistě jedním z nejobtížnějších
témat, se kterými se musí české školy popasovat. Vyučovat toto
průřezové téma je pro mnoho učitelů složité. Přispívá k tomu
dnešní způsob používání pojmu multikulturalismus, které je velmi
vágní a často bez reálného obsahu, popřípadě zkreslené osobními
dojmy a někdy i předsudky - ať již negativními či pozitivními.
Velmi často se také zaměňují různá pojetí
multikulturalismu. Například multikulturalismus založený na
čistě ideologické bázi, který odmítá jakoukoliv problematizaci
soužití více kultur. Takové pojetí pak i ve vzájemném soužití
podporuje model, kdy se většina společnosti podřizuje zájmům
menšin. Tento typ multikulturalismu je často zaměňován
s multikulturalismem, který vychází z faktu, že naše
společnost je složena z více kultur a následně hledá řešení,
jak tuto skutečnost uchopit tak, aby z ní plynul prospěch
většiny i menšiny, případně aby byly eliminovány potenciální
problémy ve vzájemném soužití.
V současnosti je navíc multikulturalismus (aniž by bylo
blíže specifikováno jaký typ) odsuzován jako překonaný politickými
představiteli napříč Evropou (viz vyjádření Davida Camerona, Angely
Merkelové nebo Nicolase Sarkozyho) a odmítá jej i velká část
evropské společnosti. Projdeme-li si například internetové diskuze
u článků věnujících se multikulturní výchově, tak v nich najdeme
jen minimum příspěvků, které by ji podporovaly. Vedle otevřeně
rasistických a xenofobiích komentářů tvoří významnou část diskuzí
prosté odmítání a úvahy nad její zbytečností.
V atmosféře všeobecného odmítání multikulturalismu se
učitelé logicky ptají, proč by měli multikulturní výchovu vůbec
učit. Aby byla celá věc ještě složitější, tak se k této úvaze
připojuje další otázka: A jak vlastně multikulturní výchovu učit?
Zde nezbývá než konstatovat, že hlavní instituce, která by
v tomto měla být učitelům nápomocna, tj. MŠMT ve svých
základních instrukcích formulovaných v Rámcovém vzdělávacím
plánu (RVP) spíše selhává.
Hlavní myšlenkovou osu RVP pro průřezové téma Multikulturní
výchova tvoří snaha seznámit žáky s rozmanitostí různých kultur,
jejich tradicemi a hodnotami. To sice samo o sobě nemusí být
špatně, dokonce to může být i zajímavé a v mnoha ohledech takový
způsob výuky žáky jistě i baví; samozřejmě je důležité seznámit se
s některými základními reáliemi jiných kultur, s nimiž
sdílíme stejný prostor. Ovšem pokud takovýto přístup k výuce
použijeme bez dalších doplňků, tak dosáhneme pouze jakéhosi "zoo
efektu", tj. stavu kdy žákům sdělíme: "Tak děti, toto je Vietnamec,
rád jí to a to, rád dělá to a to a u něj doma to vypadá tak a tak."
V podstatě se takový přístup příliš neliší od exkurze
v zoologické zahradě. Pokud výuka opravdu sklouzne
k tomuto výhradně normativnímu výkladu, tak vyvstává velké
nebezpečí uvíznutí ve stereotypních představách a úsudcích a jejich
přenosu na žáky. Ti potom svém spolužákovi neuvažují jako o
svébytné lidské bytosti, ale jako o objektu typu "Vietnamec".
Dosud jsme se věnovali problémům spojeným s výukou multikulturní
výchovy v ČR. Pokusme se nyní nahlédnout, jaká možná řešení se
nabízejí. Koncepční spor odpůrců a příznivců multikulturalismu zde
jistě nevyřešíme, jejich vzájemná argumentace totiž vychází
z různých názorů na multikulturalismus ve smyslu ideologie a
dokonce i z odlišných postojů k soužití různorodé
společnosti, a tudíž je neslučitelná. Mnozí navíc spíše zobecňují
osobní zkušenosti, což celou diskuzi jen dále rozmělňuje. Oba
tábory budou však jistě souhlasit, že společnost skládající se
z různých více či méně odlišných skupin je i v české
realitě faktem - navíc je pravděpodobné, že tento trend se bude
spíš posilovat. Proto by přístup k multikulturalismu
v deskriptivním smyslu, který tento stav se všemi klady i
případnými problémy reflektuje, měl být momentem shody.
Tento přístup se pak nabízí i jako argument pro učitele, kteří
pochybují o smyslu výuky multikulturní výchovy. Skutečnost, že i
v České republice žije na jednom místě mnoho jednotlivců, ale
i skupin s různou kulturou, lze totiž zpochybnit jen těžko.
V budoucnu bude tento stav navíc ještě výraznější. Je proto
povinností dnešních rodičů i školy připravit děti na tento svět a
na skutečnost, že se ve svém životě budou střetávat s lidmi
rozdílných kultur i s lidmi z odlišného sociálního prostředí.
Jistě není třeba vykreslovat takovou skutečnost jen a pouze
idylicky a optikou růžových brýlí. Pokud ovšem na tuto
přípravu rezignujeme, tak hrozí, že počet jedinců vidících řešení
problému soužití různých kultur v násilné segregaci nebo
dokonce fyzické likvidaci, bude jen a jen růst. Že taková
společnost propadá do marasmu vlastní sterility a přináší utrpení
nevýslovných rozměrů, jsme si již v historii vyzkoušeli.
Poměrně jednoduchými argumenty jsme si ukázali, že učit
multikulturní výchově je nejen potřebné, ale i přímo nutné. Ani
řešení problému jak jí učit nemusí být nějak složité. Stačí
minimalizovat onen "zoo efekt", který jsme již popsali, a naopak co
nejvíce podpořit antistereotypní jednání a přístupy. Toho lze
dosáhnout jakousi"individualizací přemýšlení o lidech", což
v je v podstatě takový styl přemýšlení o lidech a přístup
k nim, kdy člověka nahlížíme v jeho individuální
jedinečnosti. V tomto případě usilujeme o to, abychom si
o ostatních lidech vytvářeli obraz bez ohledu na jejich původ nebo
vnější zjev, ale podle jejich reálného projevu a postojů. Naučit
děti takovémuto přístupu je obtížnější, než si s nimi vykládat
o vietnamské kuchyni a romských písničkách, i když některé to
docela dobře chápou i samy od sebe. Možné to je, předpokládá to
ovšem komplexnější naplnění RVP stanoveného MŠMT.
Učitelům, kteří se chtějí zapojit do této moderní formy
multikulturní výchovy, podává pomocnou ruku projekt Multipolis
vyvíjený společností Scio za podpory ESF a MŠMT. Již samotné
motto projektu Multipolis:Přemýšlíme o lidechodkazuje přímo na
podstatu výše zmíněného progresivního pojetí multikulturní výchovy.
Základem projektu je desková hra, která simuluje reálné situace
z prostředí žáků a studentů základních i středních škol.
Hráči - žáci se v průběhu hry pohybují po herním plánu,
který obsahuje políčka s lokalitami, které děti důvěrně znají,
jako je například škola, hřiště, park, atd. V těchto
lokalitách prožívají hráči různé situace, na které jsou nuceni
reagovat podle svého osobního uvážení. Tyto situace jsou
konstruovány na základě dotazníkových šetření a řízených rozhovorů
s dětmi ve věku 11 až 17 let, čímž je zajištěna jejich
autentičnost.
V situacích navíc vystupují čtyři předdefinované postavy,
které hráče provázejí celou hrou a které mají hráči za úkol co
nejlépe poznat. I u těchto čtyř postav je zaručena jejich
autenticita, protože jejich profil a z něj vycházející reakce jsou
založeny na skutečných lidech. Navíc hra obsahuje několik sad takto
utvořených čtveřic, což zaručuje značnou znovu hratelnost a také
umožňuje postihnout vysoký počet témat a problémů spojených se
soužitím různých jedinců odlišného sociokultruního původu. Některé
sady se tak zaměřují například hlavně na romské etnikum, nebo
vietnamské etnikum, atd. V jiných sadách se prolíná
problematika většího počtu minorit a jiné se zaměřují spíše než na
kulturní rozdíly na problematiku sociální a náboženské
odlišnosti, či na problematiku sociálně patologických jevů. Učitel
si může zvolit, na které téma se tedy v rámci výuky spíše
zaměří.
Samotná hra slouží zejména jako evokační podnět k dalším
aktivitám v hodinách, které budou vycházet z navazujících
pracovních listů a metodické příručky. V rámci těchto aktivit
budou mít například žáci možnost shlédnout krátká videa
s lidmi, podle nichž byly vytvořeny postavy ve hře. Dojde tak
ke skutečnému zosobnění herních prožitků a další podpoře jejich
realističnosti. Pro učitele i žáky bude navíc připraveno atraktivní
webové rozhraní pro podporu těchto aktivit. Použitý herní systém
nadto umožňuje žákům i učitelům, aby si mohli v rámci
návazných aktivit sami vymýšlet různé čtveřice lidí a s nimi
spojené situace.
Výhodou projektu je jistě i skutečnost, že jej mohou školy
využít zcela zdarma. Získají tak nejen sady her Multipolis,
metodické příručky s pracovními listy, přístup k webovým
aplikacím, školení pro učitele, ale hlavně možnost, jak moderním
způsobem naplnit požadavky RVP a přitom účinně pomoci svým
studentům a žákům snáze se orientovat v současném světě a
samostatně, na základě vlastní rozvahy a etických voleb nalézat
hodnotově správné postoje a názory, a do větší hloubky přemýšlet o
lidech kolem sebe. Všechny školy v České republice (s výjimkou
Prahy) se mohou do tohoto projektu zaregistrovat na internetových
stránkách www.multipolis.cz.
Jiří Zelenda, člen týmu realizátorů hry
Multipolis